Dolní Oldříš, ležící dnes na samé státní hranici, je doložena již v roce 1346, kdy zde podle zápisů míšeňského biskupství existoval kostel. Stojí tu na mírném návrší svažujícím se k potoku dodnes. Dolní Oldříš bývala lenním statkem a jeho majitelé sídlili v nejstarších dobách na tvrzi zbudované na protilehlém svahu. Dosud je patrný příkop, naplněný kdysi vodou, který obepíná plochu zhruba kruhového půdorysu. Na ní stávala věžovitá tvrz, z níž se však bohužel nic nezachovalo.
Kdy ji majitelé opustili, nelze doložit, nejspíše na sklonku 15. století. Zřejmě když se poměry po husitských válkách uklidnily, postavili několik desítek metrů východněji obytnou budovu, obehnanou spolu s hospodářskými budovami a dvorem zdí. Přístup do sídla umožňovala brána na jižní straně. To snad již byli držiteli této nemovitosti příslušníci zámožné zhořelecké měšťanské rodiny Eberhardtů, kteří se tu udrželi až do počátků 17. století, jak dokazují náhrobníkv na vnější kostelní zdi.
Michal Eberhardt ml. postoupil roku 1629 Dolní Oldříš Adamu von Rodewitz výměnou za statek Quitzdorf v Lužici a přitom byl pořízen zápis, který dobře zachycuje stav zdejšího šlechtického sídla. Dočteme se v něm, že „je tu výstavné a dobře postavené rytířské sídlo, v němž jsou pěkné světnice, prostorná dlážděná kuchyň, pěkné pokoje a komory, také sklepy a klenuté prostory se železnými dveřmi, na domě je spolehlivý hodinový stroj s pěkným zvonem, jímž se současně může zvonit čeledi. Je tam pěkný příkop, napájený dobrou tekoucí vodou, v němž mohou být chováni kapři a ryby pro potřebu domácnosti…“
Popis psaný německy odpovídá i vyobrazení Dolní Oldříše na Globicově mapě frýdlantského panství z roku 1660. V době, kdy byl pořizován, zde bylo 20 usedlostí selských, 19 chalupnických, 7 domkářů a 21 podruhů, k šlechtickému statku náleželo asi 100 ha osévané půdy, chovalo se na něm 39 kusů hovězího dobytka, 15 vepřů, 250 ovcí, patřilo k němu i 11 rybníků s 12 kopami násady a stály tu i dva mlýny. Za třicetileté války statek hodně sešel, byl několikrát vypleněn a v roce 1654 se v herní rule vesnice uvádí jako zcela pustá. Později se někteří obyvatelé z lužického exilu vrátili, ale normální poměry nastaly až na konci 17. století. To však již Dolní Oldříš nebyla lenním statkem, protože ji v roce 1689 koupil hrabě Gallas a spojil ji se svým frýdlantským panstvím.
Dolní Oldříš zůstala za Gallasů a vlastně dodnes ryze zemědělskou obcí, jejíž vývoj byl určen nejen její excentrickou polohou vůči Frýdlantu, ale i blízkostí hranice, což umožňovalo snadný styk s německými obcemi Gerlachsheim (dnes Grabiszyce) a Küpper (Miedziane). Zemědělská tradice je patrná i ze statistických dat z 19. století. V roce 1845 tu byla škola, panský dvůr, ovčín, hájovna, mlýn, pila, stanice finanční stráže a žilo tu v 90 domech na 550 obyvatel. Od té doby se počet obyvatel pozvolna, ale neustále snižoval až na dnešních 26 lidí a 9 domů (2001). Nástup průmyslové éry se tu tedy vůbec neprojevil a význam obce naopak upadal.
Dolní Oldříš měla v roce 1935 celkem 221 obyvatel, z toho byli 4 Češi a 5 Slováků. Děti mohly chodit pouze do jednotřídní obecné školy, na železniční stanici se muselo až do Frýdlantu. Obživu nemnoha dělníkům poskytovala místní tkalcovna Heinricha Grossmanna. V provozu tu byl i mlýn, tři hospody, smíšený obchod a trafika. Z živnostníků se uplatnili holič, kovář, obuvník, stolař a zahradník. Do poloviny 30. let měli v obci hlavní slovo němečtí agrárníci a společenské dění organizovaly především jejich spolky (Zemědělské kasino a místní organizace Bund der Landwirte). Kromě nich zde působila také místní skupina Svazu Němců, hasičský spolek a elektrárenské družstvo.
Když vznikl 1. 6.1949 Čs. státní statek Frýdlant, patřilo k němu také hospodářství v Dolní Oldřiši, protože o samostatné hospodaření v odlehlé obci nebyl mezi osídlenci zájem. V roce 1960 bylo sloučeno s bulovským statkem. V oldříšském dvoře se ještě donedávna chovaly krávy i prasata, ale protože se dobytek ztrácel do Polska, chov v roce 1998 skončil. Původní kovárna čp. 90 sloužila dlouho jako sklad hnojiv a v devadesátých letech byla zrekonstruována na rekreační účely. V protějším domě čp. 12 byla do konce války pekárna a potom zde našel umístění obchod smíšeným zbožím, zrušený kolem roku 1952.
Po určitém zdráhání, které bylo frýdlantským ONV patrně zlomeno výstavbou lesní silničky do Háje, se obec stala ke dni 22.7.1950 součástí Bulovky. MNV Dolní Oldříš zanikl a s ním bohužel i většina písemných dokumentů. Řídící učitel Radim Nesvadba skončil vyučování v roce 1960 a ze školy se pak stala rekreační chalupa. Vesnice se nadále vylidňovala. Telefon do domu čp. 1 byl zaveden teprve roku 1988. V devadesátých letech se přikročilo k rekonstrukci kostela, který má od října 2001 od církve pronajatý Obecní úřad Bulovka. Poutní mši, konanou po dlouhých letech 17. listopadu 2001, navštívilo 60 občanů.
Článek byl převzat z knihy:
Anděl Rudolf, Karpaš Roman a kol. (2002): Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor – Nakladatelství 555, Liberec
Původní stav Statku na Dolní Oldříši
